Dny slovenské kultury ve Slaném

3. dubna — sobota

10.00
Galerie Vlastivědného muzea ve Slaném

MĚSTO SKALICA — HISTORIE A SOUČASNOST

Výstava a beseda s pracovníky ze Záhorského muzea ve Skalici. Výstavu zahájí významná slovenská mezzosopranistka Eva Blahová, dcera rodáka ze Skalice - operního zpěváka Dr. Janka Blaha, a klavírista Dušan Stankovský.

Město Skalica se nachází v severozápadním cípu Slovenska, na úpatí Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, v povodí řeky Moravy a na hranicích s Českou republikou. Patří k nejstarším slovenským městům.

Počet obyvatel: 15.150 (v roce 2003)
Nejvyšší bod: kóta Čupy v k.ú. Skalica 574,3 m n. m.
Rozloha katastrálního území Skalica: 5.978 ha

Skalica ležící na hranicích s Českou republikou patří ke starobylým slovenským městům, které se v uplynulých staletích pyšnily přívlastkem svobodné královské město. Jeho historie je dlouhá a bohatá. Z mnoha hledisek má Skalica na historické, ale i současné mapě Slovenska významné postavení.
Příznivé životní podmínky byly důvodem intenzivního osídlení území Skalice už od dob mladší doby kamenné (4000 let př. n. l.). Osídlování potom pokračovalo i v eneolitu, době bronzové, železné, laténské, římské, raně slovanské a velkomoravské. První písemné zmínky o existenci Skalice pocházejí z roku 1217 a 1256, kdy se v dokumentech uvádí jako Zakolcha.

Uherský král Ľudovít I. udělil Skalici 6. října 1372 výsady svobodného královského města. Díky dalším privilegiím od Zikmunda Luxemburského a jeho následovníků se stala Skalica už od 1. poloviny 15. století významným střediskem hospodářského, kulturního a duchovního života širokého okolí. V 17. století počtem obyvatel, domů, ale především z ekonomického hlediska patřila Skalica mezi 5-6 největších a nejvýznamnějších měst Slovenska a byla postavena na úroveň dalších královských měst jako Bratislava, Košice, Trnava, Bardejov nebo Prešov. Ve městě vzniklo množství řemesel, zakládaly se cechy, rozkvétal obchod. Skalické soukenictví, které se rozvinulo hlavně koncem 18. století, bylo vyhlášené v celých Uhrách.

V zemědělské výrobě se intenzívně rozvíjelo především vinohradnictví. Před více jak 300 lety tu založili vinohradníci na způsob řemeslnických cechů svoje sdružení - tzv. Bratstvo sv. Urbana. Z této doby jsou i historické památky - kostelík sv. Urbana, patrona vinohradníků, a cechovní oltář sv. Urbana ve farním kostele s erbem vinohradníků. Dodnes se zde vyrábí velmi kvalitní červené víno.

Na duchovní a společenský život města mělo už od 15. století vliv několik církevních řádů. Pravděpodobně od 30. let 15. století zde působili františkáni, v 17. století k nim přibyli karmelitáni a jezuité (v roce 1662 založili gymnázium), později pauláni a od konce 18. století milosrdní bratři. Kromě šíření křesťanské víry napomáhali rozvoji kultury a vzdělanosti.

Výrazně se Skalica zapsala do celonárodních dějin v druhé polovině 19. a začátkem 20. století, kdy se stala půdou pro organizování národně-osvobozovacího boje proti maďarizaci a společně s Martinem a Ružomberkem se stala intelektuálním centrem tohoto snažení, které v památném roce 1918 skončilo rozpadem starého rakousko-uherského systému a vytvořením ČSR.

V roce 1918 se Skalica stala na několik dní sídlem Dočasnej vlády pre Slovensko a od roku 1923 sídlem okresu. V souvislosti s územní reorganizací v roce 1960 okres zanikl a město se stalo součástí "veľkého" okresu Senica. V roce 1996 se Skalica stala opět okresním městem.

Záhorské muzeum ve Skalici je významnou kulturní a vědeckou institucí s téměř stoletou historií. Je to instituce s regionálním záběrem pro oblast Záhoria. Muzeum vzniklo v roce 1905 zásluhou dr. Pavola Blahu v rámci tzv. Katolíckeho kruhu (Slovenského domu). Základem muzejního fondu se staly soukromé, převážně etnografické sbírky zakladatele muzea. V roce 1952 se stalo Okresním vlastivědným muzeem.

Sbírky Záhorského muzea se orientují na archeologii, historii, literární historii, etnografii a muzikologii regionu. Od roku 1992 vydává muzeum regionální vlastivědný časopis Záhorie, každoročně pořádá několik vlastních, ale i převzatých výstav. Muzeum se také podílí na vědeckovýzkumných úkolech, publikuje výsledky své práce a velkou měrou se podílí na kulturně-speločenském životě města i regionu.

Eva Blahová vystudovala operní a koncertní zpěv na Vysokej škole múzických umení v Bratislavě u profesorky Anny Hrušovské. Ve studiích pokračovala na Akademie fűr Musik und darstellende Kunst ve Vídni - odbor písňový a oratorní pod vedením profesora Roberta Scholluma, později u profesora Ericha Werbu v Salzburgu a u profesora Daniela Ferra v italské Sieně. Její převážně koncertní repertoár obsahuje díla od baroka až po 20. století. Lásku k hudbě a především k opernímu zpěvu ovlivnil její otec Dr. Janko Blaho (rodák ze Skalice), dlouholetý sólista opery Slovenského národního divadla.
Eva Blahová vystupuje s předními symfonickými i komorními tělesy. Kromě koncertů na domácích pódiích účinkovala v Holandsku, Německu, Rakousku, Maďarsku, České republice, Itálii, Francii, Řecku, Španělsku, Portugalsku, Chorvatsku, Korei, Kanadě a v USA.
Pedagogické práci se věnuje desítky let. Dnes učí na hudební fakultě Vysoké školy múzických umění na katedře zpěvu v Bratislavě. Od roku 2002 působí jako hostující profesorka ve Finsku. Je členkou výboru umělecké rady mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, v Itálii byla dvakrát předsedkyní Mezinárodní pěvecké soutěže v Patrice a v Římě. Vede interpretační pěvecké kurzy ve Vídni a Badenu, na festivalu Mitte Europa, v Kanadě, Korei, Holandsku, Japonsku a v USA. Pedagogicky působila na prestižní Mozartově akademii European Mozart Foundation. Její posluchači získali víc než čtyřicet titulů z mezinárodních pěveckých soutěží, mnohá zvláštní ocenění a úspěšně se uplatňují na světových operních scénách a koncertních pódiích. Je významnou členkou porot mezinárodních pěveckých soutěží, jako Hans Gabor Belvedere ve Vídni. Od roku 1994 je prezidentkou Mezinárodní pěvecké soutěže Mikuláše Schneidra-Trnavského v Trnavě, Mezinárodní soutěže A. Dvořáka v Karlových Varech, Mozartovy soutěže v Praze. Eva Blahová je zakladatelkou festivalů "Operní hvězdy zítřka" v Praze a Dni Európy v Bratislavě. Je také iniciátorkou Mezinárodní pěvecké soutěže Lucie Popp v Bratislavě. Spolupracuje s nadacemi Olgy Havlové, UNICEF, nadací Help a dalšími. Její pěvecké výkony jsou zaznamenány ve Slovenském rozhlase a televizi, na gramofonových deskách a CD nosičích.

Dušan Stankovský vystudoval Vysokou školu múzických umení v Bratislavě. Od roku 1962 vyučoval na Konzervatoři v Žilině, potom na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Trnavě.
V letech 1982-1983 vyučoval a vedl korepetice na Music and Balletschool v Bagdádu.
Od roku 1984 byl korepetitorem na katedře zpěvu a hudební výchovy - VŠMU v Bratislavě. V roce 1993 působil jako operní korepetitor v Izmiru. Kromě pedagogické práce se věnoval koncertní činnosti. Koncertoval v mnoha evropských zemích a v USA. Je zván na mezinárodní soutěže, kurzy a je vyhledávaným partnerem na koncertních pódiích.

19.30
Klub Dividýlka v hotelu Hejtmanský dvůr

SUI VESAN
Koncert world a etno hudby.

Sui Vesan - slovenská skladatelka, zpěvačka a instrumentalistka - je představitelkou tzv. world etno music, ve které se mísí lidové, etnické i popové prvky. Veřejně vystupuje od roku 1996. Zprvu pod uměleckým jménem Čmelka. V roce 2001 vydala debutové album Sui, které se dostalo do žebříčku dvaceti nejlepších alb world music, vyhodnocovaného 45 specialisty z Unie evropských rádií, která sdružuje dvacet zemí. Sui Vesan koncertovala v Česku, Polsku a Maďarsku. Zájem o její vystoupení projevily i Japonsko a Velká Británie.

Vzhledem k omezené kapacitě sálu je třeba si zakoupit vstupenku v symbolické hodnotě 20 Kč. Vstupenky si můžete zakoupit od 20. března 2004 v předprodejní pokladně Městského kina ve Slaném.

Informační brožura s programem Dnů slovenské kultury v PDF.